Alte Pinakothek München je součástí bavorských státních sbírek a tvoří jedno ze čtyř mnichovských míst, kam vyrazit za uměleckými skvosty. Společně s Neue Pinakothek, Staatsgalerie moderner Kunst a Schack-Galerie tvoří reprezentativní kolekci dějin výtvarného umění.
Základy sbírek položil vévoda Vilém IV. Bavorský (1493 – 1550) se svou chotí Jacobeou z Badenu, kteří nakoupili sérii historických maleb pro Mnichovskou rezidenci. Za panování Viléma V. pak Wilhelm Egkl vybudoval podle dobového úzu pečlivě inventarizovanou kunstkomoru, která čítala podle dobového inventáře z roku 1598 hned 778 maleb!
Maxmilián I. (1573 – 1651) nakoupil díla německých mistrů, která položila základ dnes nejvíce obdivovaných obrazů. V této akvizici byl třeba obraz Albrechta Dürera Čtyři apoštolové.
Na konci 17. století se do sbírky dostalo 101 vlámských obrazů, které byly nakoupeny od antverpského obchodníka Gisberta van Colena. Mezi těmito skvosty bylo hned 12 obrazů od Petra Pauluse Rubense. Ze sbírky z Düsseldorfu pak putovaly do kolekce také další obrazy vlámských mistrů, ale rovněž reprezentativní díla z Itálie.
Z obavy, že v letech 1780 a 1781 dojde k plenění sbírek francouzskou armádou, bylo převezeno 758 obrazů do úschovy v Mannheimu, odkud se už ne všechna díla vrátila zpět. Mezi nimi byly zejména obrazy Jana Brueghela, ale třeba i Rembrandtovo Obětování Izáka.
K plenění galerie, ale nakonec přeci jen došlo. Francouzská armáda odvezla v roce 1800 několik desítek obrazů. V roce 1815 jich sice 27 vrátili nazpět, ale hned 45 obrazů jich zůstalo v Paříži napořád.
Začátek 19. století byl ve znamení sekularizace společnosti a velká německá města začala posílat své oltářní obrazy právě do mnichovských sbírek. V Mnichově se tak ocitly oltářní obrazy z Augsburgu, Ansbachu, Bambergu, Würzburgu, Norimberku a Aschaffenburgu.
Zlatá éra přišla za panování Ludvíka I., který do sbírek zajistil nádherná díla od Giotta, Botticeliho, Fillipina Lippiho, Ghirlandaia, Perugina a Raphaela. Dnešní budova Pinakotéky byla slavnostně otevřena v roce 1836 a italská sekce patřila záhy mezi nejobdivovanější. V roce 1838 vyšel první katalog sbírek.
Za druhé světové války byla Pinakotéka zavřena a většina obrazů byla ukryta ve městě. V roce 1942 se některé obrazy dostaly i do dalších německých měst. Tím se naštěstí podařilo zachránit některé obrazy, které by jinak neunikly ničivému bombardování spojeneckých letadel v letech 1943 a 1944.
Pinakotéka byla obnovena v letech 1952 – 1957 Hansem Döllgastem. Jako memento byly na zdech budovy ponechány stopy po bombardování. Budova pak byla výrazně obměněna ještě v šedesátých letech. Budova byla znovu uzavřena pro rozsáhlou rekonstrukci v roce 1994, aby byla od 23. července 1998 až dosud otevřena pro uměnímilovné návštěvníky.
Sbírky jsou po německém vzoru přehledně koncipovány podle etap evropského malířství, v podstatě ve stejných kapitolách jako v drážďanské galerii.
