Vodní hrad Budyně nad Ohří se nachází nedaleko Roudnice nad Labem a je trochu dost stranou, přesto by neměl ujít návštěvníkově pozornosti.
Založení hradu je opředeno o mýty podpořené nevěrohodnou kronikou Václava Hájka z Libočan. Důvěryhodnější skutečností je, že král Vladislav II. si na sklonku svého života v roce 1173, kdy odešel do ústraní ve prospěch syna Bedřicha, vyhradil příjmy z budyňského panství. Další reálnou zprávou je listina z roku 1218, která byla vydána na Budyni potvrzující privilegia litoměřické kapituly Přemyslem Otakarem I.
Budyňský hrad se změnil v kamenný hrad zřejmě ve druhé polovině 13. století, a to ještě za vlády Přemysla Otakara II. Samotný hrad je výslovně doložen až roku 1316, kdy k němu přitáhl král Jan Lucemburský. Dobroslava Menclová na základě průzkumu definovala původní podobu hradu jako kastel a přirovnala jej k hradům v Písku a Poděbradech.
Z hradních věží se zachovala jen spodní část severovýchodní hranolové věže z nepravidelných pískovcových kvádrů a lámaného kamene, která byla postavena dříve než ostatní budovy. Po výbuchu prachu roku 1551 byla věž restaurována a dekorována omítkou se sgrafitovou rustikou. Při opravách ve 20. století byla ukončena hrázděným zdivem.
Západní křídlo hradu je vyšší než severní a je mladší, než ostatní zdivo. Na západní straně tohoto dvoupatrového křídla jsou gotická okna s kamenným křížem a dva arkýře ve druhém patře. Jeden je na čtyřhranné kvádrové podezdívce a nesený osmi krakorci, druhý arkýř spočívá na jehlancovité konzoli. Dva arkýře na nádvorní straně byly počátkem 20. století opraveny. Část severního křídla na nádvorní straně je z tesaných pískovcových kvádrů a část z lámaného kamene. Ostění oken je částečně originálně středověké.
Vodní hrad byl obehnaný zdí, na severozápadní a jihozápadní straně zpevněnou polokruhovitými baštami. V hradbě jsou klíčové střílny z 16. století. Celé opevnění bylo chráněno příkopy naplněnými vodou a navazovalo na městské hradby.
